AŽ PŮJDEŠ...

 

Až půjdeš pěšinou s kamenným tělem,

hleď v před, neb za tebou se cesta vzdaluje.

Vyhneš se žáru co uvnitř spaluje,

vyhneš se smečce divokých šelem.

 

Až půjdeš pěšinou ve větru, v bouři,

hleď vpřed, tam co tě čeká

Džbán plný vody a postel měkká,

teplo toho kdo po tobě touží.

 

Až půjdeš pěšinou halenou v klestí,

hleď v před za sebou závoj samoty.

Nevinnost vzdálená v rouše své nahoty,

holoubek vypuštěn z uzamčených pěstí.